Život s koňmi

Tento text je kopií z mé stránky www.sejkismylove.wbs.cz (nechtělo se mi toho tolik opisovat, ale něco jsem tam změnila)

Takže. Asi se ptáte kde to bylo. Bylo to na táboře v Radíkově. Tohohle koníka jsem si tam moc nevšímala nebo jsem si ho ani všimnout nechtěla. Všechno začalo až na takové malé soutěži. Asi den před soutěží jsme se měli prihlásit do soutěže. Taky jsme si měli vybrat, jestli budeme soutěžit v kroku, klusu, nebo cvalu. Jelikož jsem byla naprostý začátečník, tak jsem si vybrala krok. Takže teď k té soutěži. Byla to taková parkurodrezůra. První měli jít soutěžící, kteří byli pouze v kroku (to jsem byla já), potom v klusu a nakonec ve cvalu. Já jsem seděla na lavičce a sledovala lidi kteří závodili. S kámoškama (Domčou, Hankou a Stefkou) jsme se koukali a uklidňovali jsme se, že to bude dobrý. Teda aspoň já s Hankou, protože jsme byli začátečníci a nikdy jsme neskákali. Jako první tuším šla Hanka. Dívala jsem se jak si vede, a v duchu jsme si řekla, že to vipadá celkem jednoduše. Modlila jsem se abych dostala Oryho, který zatím skákal báječně. A potom se ozvalo ,,Natálie, ty budeš mít Šejka. Běž se připravit a až ti řekneme, tak vyjedeš.'' . Znervozněla jsem ještě víc a říkala jsem si ,, Já to nezvládnu, ten Šejk se určitě vyhne a já spadnu'' , ale nakonec jsem se přesvědčila, že to bude dobrý a vstala jsem. Snažila jít z hlavou vstyčenou (moc mi to nešlo) a tvářit se jako, že jsem takových blbých závodů jela stovky, ale opak byl pravdou. Na ničem podobném jsem ještě nikdy nebyla, no bodejť by jo když jsem jezdila jenom jeden jediný týden! Říkala jsem si co tam vlastně dělám, vždyť jsem snad ještě takový překážky nikdy neviděla natož abych je skákala!!!!!! (viděla, ale neskákala) Ještě, že jsem se přihlásila do kategorie ,,krok''. Mezi překážkama jsme mohli naklusat a já už jsem se holkám chlubila, že to celý překlusám a vyhraju. No jo ale sedět a hledět je něco jinýho než jet. A tak abych se neztrapnila tak jsem si řekla, že aspoň naklušu mezi těma strašnýma překážkama. Vyskočila (ehm, ehm) jsem na Šejka a Stefka mi vrazila do ruky bičík se kterým jsem ještě neměla tu čest. Naklonila jsem se k Šejkovu uchu a pošeptala jsem mu ,,My to musíme vyhrát jasný?'' a Šejk se na mě podíval a mě se zdálo, že přikývnul. V té chvíli jsem se do Šejka naprosto zbáznila. A tak jsme vyjeli, první krok objet dvě bedny jsme už měli za sebou. ,,Pane Bože ted je na řadě klus.'' říkala jsem si vduchu. Tak jedem Šejku a bylo to, úspěšně jsme naklusali na překážku. Ale když jsem chtěla Šejka těsně před překážkou dát zpátky do kroku tak si v klidu klusal dál. Já jsem se modlila abych to přežila, protože ten trojskok se my zdál být hrozně velkej. A hop, hop a hop, už to bylo za náma a já si jen oddychla. Fajn teď na čtyři sekundy zastavit a znovu se rozjet do kroku. Ale problém byl asi v tom, že jsem řekla těch pět kouzelných slov. Šejk si je asi zapamatoval a jakmile jsem řekla čtyři, tak se zase rozklusal. ,,To je moje smrt''říkám si, protože předemnou se hrozivě tyčila největší překážka - kříž. Ten okamžik kdy jsem letěla na Šejkovi vzduchem byl dlouhý (aspoň pro mě) a já jsem skoro ani nevnímala pohledy a cvakání foťáků mých kámošek. A najednou buch. Vyletěla mi noha ze třmenu a já jsem se nebezpečně nahýbala na levou stranu. ,,No tak, to zvládneš, už jenom ty kavalety'' řekla jsem si a kavalety už byly za mnou a snima i druhá noha bez třmenu. Naštěstí jsem dojela v pořádku a seskočila jsem ze Šejka. Podívala jsem se na překážky a musela jsem se rozesmát. Ty překážky byly naprosto malinký. Ten trojskok byly naprosto nevinné malé kavalety, které byli pouze dvaceticentimetrové a křížek měl jenom třicet centimetrů. Ale tenhle klusací úlet stál zato, protože jsme se Šejkem obsadili PRVNÍ místo!!!!!!!! Všichni gratulovali a já jsem byla štastná a vděčná Šejkovi nejlepšímu koni, kterého jsem potkala.